ZINKOVÁNÍ
Zajišťujeme žárové zinkování ve vysoké kvalitě dle norem ČSN EN ISO 1461 a ČSN EN ISO 14713. Běžnou metodou ochrany oceli proti korozi jsou ochranné povlaky, které vytvářejí bariéru mezi ocelí a korozním prostředím. Nejčastěji využívaným kovem, který je především v ochraně proti atmosférické korozi schopen zajistit dlouhodobou životnost ocelového dílu, je zinek.
ŽÁROVÉ ZINKOVÁNÍ
co se zinkuje:
Tato technologie se používá především při žárovém zinkovaní různých typů ocelových dílů a konstrukcí v procesu tzv. kusového zinkování.
jak se zinkuje:
Žárové zinkování ponorem (dále jen žárové zinkování) je metalurgický proces, při kterém se povlak na ocelovém nebo železném dílu vytváří vzájemnou reakcí základního materiálu výrobku se zinkovou taveninou v lázni.
předúprava:
Žárové zinkování se většinou provádí v ocelových vanách při teplotě 450 až 470 °C.
Díl určený k žárovému zinkování se po předběžné úpravě (odmaštění, moření, nanášení tavidla) ponoří do roztaveného zinku, kde dojde k metalurgické reakci zinku se železem.
Předúprava v zinkovně není schopna odstranit následující povlaky a materiály na dílech určených k zinkování.
výhody:
Nečistoty, jako např. barevné značení, zbytky strusky po svařování, silikonová barva proti ulpívání rozstřiku při svařování, zbytky formovacích písků a tmely na utěsňování pórů u odlitků, proto by se výrobce dílu, určeného k pozinkování, měl použití neodstranitelných prostředků vyhnout. Pokud to nelze, musí se zajistit jejich odstranění před předáním zinkovně.
Výhodou je skutečnost, že při žárovém zinkování ponorem vzniká povlak žárového zinku všude tam, kde došlo ke kontaktu čistého kovového povrchu s taveninou zinku, tedy i na vnitřním povrchu dutých částí. Vytvořený povlak je neporézní a rovnoměrný po celém povrchu. Ani na hranách nedochází k jeho ztenčení. Naopak se hrany narůstajícím povlakem žárového zinku částečně zaoblí.
konstrukční zásady:
Technologie žárového zinkování naopak vyžaduje dodržování určitých konstrukčních zásad, které jsou shrnuty v normě ČSN EN ISO 14713. Jedná se především o zajištění vtokových, výtokových a odvzdušňovacích otvorů u dutých konstrukcí. Tato zásada se týká nejen kvality zinkování vnitřních prostor, ale především zajištění bezpečnosti při žárovém zinkování. Jestliže množství a velikost otvorů nejsou schopny zajistit odvzdušnění, je velké riziko, že dojde při ponoru do roztaveného zinku k výbuchu a roztržení konstrukce nebo alespoň k nedokonalému pokovení.
životnost:
Samozřejmostí je životnost nejméně 20 až 40 let v agresivní přímořské a průmyslové atmosféře a 50 až 100 let v méně agresivních atmosférách.
co se zinkuje:
Tato technologie se používá především při žárovém zinkovaní různých typů ocelových dílů a konstrukcí v procesu tzv. kusového zinkování.
jak se zinkuje:
Galvanické zinkování je elektrolytický děj při kterém se na elektrovodivé materiály, ve většině případů železné díly (katoda), elektrochemicky vyloučí zinkový povlak rozpuštěním zinku (anody).
co se zinkuje:
Vhodným materiálem k pokovení jsou především díly železné a v menší míře zinkové nebo litinové odlitky.
předúprava:
Aby byly Vaše výrobky kvalitně pozinkovány je nutné je předem zbavit hrubých okují, barvy nebo hloubkové rzi. S ostatními mastnotami si kvalitní předúpravní lázně poradí.
konstrukční zásady:
Zejména se snažte vyvarovat dutinám bez zajištěného odtoku, nebo dílům svařovaným plošně k sobě.
kvalita:
Kvalita vstupního materiálu má zásadní vliv na vizuální vlastnosti pokoveného dílce. Povrchy hrubé, zkorodované a tepelně zpracované, mají i po nazinkování snížený lesk a drsný povrch. Kvalitní čistý a hladký povrch dílců má zinkovou vrstvu lesklou a hladkou.
tloušťka povlaku:
Standardní tlouštka povlaku galvanických technologií se pohybuje v rozmezí 8-12 µm. Korozní odolnost zinkových povlaků je definována zkouškou v korozní komoře podle normy ISO EN 9227 *. U zinkového povlaku s pasivací tenkou vrstvou je odolnost do koroze zinku 50 hodin. Silnovrstvá pasivace posouvá korozní odolnost do 200 hod. Použitím utěsňovacích laků se korozní odolnost zvyšuje o dalších 200 hodin.